Historie začátků vzniku a života osady.

O historii vzniku a začátku trampské osady Vlci Západu, později osady HAWAI nechme hovořit člena osady jednoho z nejpovolanějších a spoluzakladatele, jejího prvního šerifa Vincence Zámrského – Kena, prostřednictvím původního písemného scénáře pořízeného video záznamu na přelomu let 1995/96 s názvem „Povídání Kena o TO HAWAI Vsetín“ svému vnukovi. Nyní disponujeme s uceleným videozáznamem Kena a videozáznamem Mikina, na kterém útržkovitě, na osadu a její začátky, vzpomíná.

Videozáznam Kena má dvě části. První část je filmována na místě prvních trampů Vlků Západu, na předních Pulčínských skalách s volným vyprávěním o životě osady, Kenem vyprávěná druhá část konkrétněji k začátkům osady a dalšímu jejímu životu ve válečných i poválečných časech.

Tož nechme tedy Kena hovořit: Tak doposud jsme se seznámili s místy, kde jsme začínali naše trampování, tak jak si to Ivošek přál a jak o to požádal. Místo, které jsme si zvolili jako náš hlavní trampský rajón, ve kterém jsme již šedesát roků, kde prožíváme krásné chvíle a životní pohodu, nejenom sami, ale i se svými rodinami.

Je třeba vidět, že v tu dobu, kdy jsme začínali Mikinovi bylo šestnáct roků, mně (Ken) bylo čtrnáct, Jerrymu a Billovi bylo tak kolem třinácti. Jezdil s námi taky ševcovský učeň Smetka. Ten se nám později ztratil, poněvadž po vyučení ho mistr rychle propustil, ale tak, že jsme nebyli schopni se s ním rozloučit a víc jsme o něm ztratili jakýkoliv přehled. Tím vlastně ho nedáváme, jako člena osady, kterou jsme v těchto místech zakládali.

Hlavním trampským životem byla přehrada Bystřička, kde byly osady, měly jména, a taky my jsme si dali jméno Vlci Západu. A poněvadž jsem měl šikovnou mámu, která uměla šít a měla pro to pochopení, tak nám ušila vlajku s vlkem a nápisem osada Vlci Západu. To byl první takový krok, který jsme udělali. Dalším bylo naše vybavení. Neměli jsme a neměl nám to taky, kdo říct, nějaké zdání o tom, co by jsme si měli s sebou brát. Nechtěli jsme samozřejmě nějak kopírovat skauty, ke kterým jsme neměli nejlepší vztahy, a tak jsme nosili staré ruksaky, spravované hrnce na vaření místo kotlíků a kuchyňské náčiní, lžíci, nůž a podobné věci, které jsme museli při každém návratu domů ukázat, že jsme to neztratili. Vařila se černá káva, později melta, česnečka. Koňský salám jsme kupovali u Maňky a musím řect, že byl o moc a moc lepší než ten nynější, který se prodává jako, že koňský.

Hlavním trampským životem byla přehrada Bystřička, kde byly osady, měly jména, a taky my jsme si dali jméno Vlci Západu. A poněvadž jsem měl šikovnou mámu, která uměla šít a měla pro to pochopení, tak nám ušila vlajku s vlkem a nápisem osada Vlci Západu. To byl první takový krok, který jsme udělali. Dalším bylo naše vybavení. Neměli jsme a neměl nám to taky, kdo říct, nějaké zdání o tom, co by jsme si měli s sebou brát. Nechtěli jsme samozřejmě nějak kopírovat skauty, ke kterým jsme neměli nejlepší vztahy, a tak jsme nosili staré ruksaky, spravované hrnce na vaření místo kotlíků a kuchyňské náčiní, lžíci, nůž a podobné věci, které jsme museli při každém návratu domů ukázat, že jsme to neztratili. Vařila se černá káva, později melta, česnečka. Koňský salám jsme kupovali u Maňky a musím řect, že byl o moc a moc lepší než ten nynější, který se prodává jako, že koňský.

Protože nám přespávání více vyhovovalo na Pulčínách, kde byly jeskyně a různé úkryty, tak jsme více jezdili na Pulčíny. Jenže Mikin byl veliký strašpytel a vyžádal si, aby na noc byly stavěné hlídky. Tak jsme ty hlídky stavěli. Jenomže, žádný to nedodržoval a každý spal dál. Mikin hlídal sám, a když viděl, že se nic neděje, tak postupem času jsme toto hlídkování zrušili.

A teď bychom si ukázali, jak jsme vlastně v tu dobu vypadali:

Tak toto je šerif osady Vlci Západu v roce 1938 těsně po koupení nové kytary, no konec konců je to vidět, jak odborně ji držím.

Dál, tato fotka je z přehrady vpravo za veslem je Jerry – Čeněk Kraus a tady vlevo s kytarou jsem já (Ken) s pokusem hráti na kytaru.

Tady jsme na přehradě zleva Ken, Otyn Krausů bratr Čendy, který s námi občas jezdíval, třetí zleva je Jerry a vedle je Bill Olin Vilémů.

Další foto je z Pulčínských skal. Zprava je Bill, Smetka, Mikin, Jerry, Ken uprostřed. Ken je proto tak velký, poněvadž pustil samospoušť, a tak tak doběhl.

Další je rovněž z Pulčín, je to na předních skalách. Zleva v košili Bill, Jerry, Ken, Smetka v saku.

Tak toto je takové osobní seznámení s prvními průkopníky trampské osady Vlci Západu Vsetín.

Zlom v našem trampování, jako osada Vlci západu nastal o Vánocích v roce 1939. V tu dobu učňovská besídka zorganizovala s vlasteneckým spolkem, který byl později celý Němci pozavíraný, zájezd učňů ze Severní Moravy do Prahy. No a tam jsem měl možnost se seznámit se známým ostravským trampem z Vítkovic Gandym. Byl to člověk, který uměl hodně řečí, byl výřečný, uměl zpívat a hrát na kytaru, bavit. Tak jsme se dohodli, že se sejdeme na Vsetíně a představíme se jeden druhému. K tomuto setkání opravdu došlo na jaře v roce 1940 přijel na Vsetín se dvěma kamarády v kostkovaných košilích, měli pumpky, široké pásy a na nich dýky, pěkné deky, no my jenom hleděli, jak jsou vybavení. Takže jsme si říkali sakryš, to by nebylo špatné, s těmato se dát dohromady něco z té trampské latin se od nich naučit. Tak jsme se začali podle nich řídit. Oni nám to předvedli na Bečevné. Utábořili se. Přespali do rána a po obědě, když jsme tam přišli, tak nebylo znát, kde tábořili. Nikde žádný papírek, žádné zbytky po ohni, všechno pěkně uklizené. Říkali jsme, no tak toto je něco, to by nás asi také bavilo. Jenže ve Vítkovicích, kde toto trampské hnutí prožívalo asi údobí kvasu, jedna osada přetahovala druhé, kytaristy, zpěváky. Jinde se dohadovali o funkce. V roce 1940 Gandy přešel do osady Hawai Vítkovice, která měla velmi dobrou organizaci, dobré kytaristy a zpěváky. Gandy zde začal dělat místošerifa. Jenže, nevydržel, dohadovali se, a tak došlo k tomu, že z osady odešel. No, ale my jsme i dál udržovali styk s touto trampskou osadou Hawai Vítkovice. Byli to velmi dobří kamarádi, trampovali na kolech na tu dobu dobře udržovanými a vybavenými. To my jsme samozřejmě neměli, my jsme měli opravdu staré, jak se lidově říká raky, které víc řměly a dělaly kravál, než jezdily. Uměli se pohybovat v přírodě, byli na to vybavení. Většina z nich měla kanady a v osadě byla disciplína, kterou držel pevně v rukách šerif. My jsme byli proti nim úplné Popelky. Jezdili často na Vsetín, a jak se později ukázalo, byly tomu příčinou i moje sestry, které byly velice pěkné a příjemné a chlapcům se líbili. Ti jako, že jezdili za námi jezdili k nám, zvlášť, když mohli u mých rodičů přespávat na půdě. A vypadalo to tak, že my jsme spali na Pulčinách a Ostraváci spali na Vsetíně na půdě u mých rodičů. Pomohli nám sepsat stanovy. Začala se vést pokladní kniha, kniha schůzí, zápisy trampu. Dále se začala osada doplňovat o nové členy. V roce 1941 nám nabídli sloučení, protože jsme stále společně jezdili na čundr, jak na Ostravici, na Staré Hamry, tak samozřejmě u nás na přehradu a na Pulčíny. Jim se lépe líbilo na přehradě, kde ne jenže byla jako lepší společnost a různé hospody, U Klenů a další, do kterých se rádi chodili předvádět hrou na kytaru se svými trampskými písněmi. V tom byli opravdu jedineční. My jsme se tedy s nimi sloučili a po sloučení jsme jezdili společně dál, jako před tím, ovšem vždycky za vedení jejich původního člena. Začali jsme přijímat nové členy. Jako první přišel Tex, ten přivedl Finiše, Feryho, Brandyho, potom jsme získali výborného kytaristu Johnyho, charakteristickou trampskou postavu Toma, Haryho a Jima. Osada měla během dvou let 13 členů. V tu dobu jsme byli na Vsetíne jedinou trampskou osadou, která byla řádně organizována a aktivně se podílela na trampování, zpěvu a sportu. A protože Vítkovičáci se více zabývali salónním trampem, což bylo jezdění za děvčaty, které si vzájemně přebírali, což vedlo ke zhoršení vztahů mezi nimi. Na Vsetín dojížděli jen po dvou, a to ještě v civilu a většinou jen za naším členem Ferym, který také tíhnul k tomuto způsobu trampského života, se kterým se zdržovali jen v lokálech, kavárnách a cukrárnách. Tím se začalo naše kamarádství narušovat. Na jaře 1942 nám necitlivě zasáhli do naší činnosti, takže jsme se rozhodli zrušit to sloučení osad. Vyměnili jsme si protokoly, že se rušíme, že jsme každá osada samostatná a od té doby je vlastně naše osada Hawai samostatná bez sloučení s osadou Hawai Vítkovice. Všichni členové byli pro to s výjimkou Feryho, který z naší osady Hawai vystoupil. Naše osada v tu dobu už byla vybavená, dalo by se říct eletními trampy, kteří už něco v trampském hnutí znamenali. Také, já myslím, že byli velikým přínosem pro trampink na Vsetínsku. Byl to například Johny, kytarista muzikant, Finiš kytarista zpěvák, který ovládal bavit lidi který uměl házet lasem který uměl vrhat nožem který uměl výborně střílet lukem který byl nenapodobitelným v jízdě na lyžích který uměl opravdu všechno a všude si kolem sebe získával moc přátel, což samozřejmě byli i naši přátelé, dále byl to Jerry velmi pohybově nadaný a při sportu hlavní opora naší osady. Tom uměl svým vlastním a svérázným vystupováním, jak kdyby vypadl z prérie přitahovat a upoutávat zájem celého okolí. Tex výborný zpěvák a kytarista. Brandy ortodoxní zálesák až jsme jej museli usměrňovat, no a celkem dohromady dobří kamarádi, kteří nikdy nikoho nepodrazili. Dodržovali jsme zásadu, že do osady nesmí být přijata žádná žena, protože jsme měli špatný příklad z jiných osad a předně byla z té osady, které jsme si nejvíc vážili a to byla Vítkovická Hawai, a dopadli velmi špatně. V tu dobu jsme zpívali na různých akademiích, Klubu Českých turistů. Tato měšťácká společnost si pozvala trampy, aby zazpívali na akademiích, kde vystupovali na akrobatických kolech, jak se dalo za toho Německa, toho Raichu, se dělali různé programy pro lidi, závody na válcích, na kolech apod., a vždycky přišli za námi, abychom jim tam zazpívali a vždy to bylo s velikým úspěchem. Dále jsme chodili zpívat na silvestry U Paňovců a V Láskách to byla hospoda za městem, a při dalších příležitostech. Ve sportu jsme měli úspěchy v hokeji, fotbale, volejbale, lukostřelbě - to jsme byli jedni z nejlepších. Tady taková malá upomínka na to, jak Hawaiané dokázali vyhrát lukostřelecké závody to bylo těsně po válce v roce 1949.

 Nebylo by to úplný, kdybychom nepředstavili hlavní protagonisty tohoto našeho vystoupení

a sice, toto jsou ti slavní Ostraváci zleva to je ten Gandy, šerif Bob a kamarád Jerry.

…a tady u nás na našem dvorku u Zámrských a teď bych to představil zleva druhá řada Jerry, Ferry, Harry, Bob, Ferry ostravský, dále zprava dolní řada Jerry, Ken, máma trampka, která měla pro to ohromné pochopení, a sestry Marie a Lída. To byla ta děvčata, která tady ty Ostraváky nejvíc držela.

Na Pulčinách jsme prožili i v dobách válečných velice pěkná léta a dá se říct, že vyvrcholil vztah a soudržnost mezi námi a vesničany. Chodili jsme k Válkům, kteří bydleli naproti Škole a později se odstěhovali do pohraničí, než zavřeli Poldu Gelgkofa, tak jsme chodili k němu do hospody, pak k Hrbáčkům, ke Kučným, ke Králům, Hamalům, no prostě všude kde měli cérky a rádi nás přijímali. Samozřejmě se to nikdy neobešlo, abychom šli s prázdnou. Dělaly se na černo zabíjačky, z toho vždycky bylo kousek špeku, nějaké to vajíčko nám také dala paní máma bokem, kousek másla. Takže nám vlastně pod těma skalama nebylo zle. Taky jsme pálili kořalku z cukru a ze slívek, jak se říká z trnek. Protože jsme nesměli tančit, tak jsme tajně po různých stodolách tančili, ale poněvadž se tančilo dlouho, tak jsme zase v jiných stodolách přespávali. Tančilo se při lampách, hráli jsme na kytary, takže bylo o zábavu postaráno. Až jednou nás vysledovali Němci a přepadli nás v jedné té stodole a celé to prohrabali. My jsme utekli ven každou dírou, kde to šlo. Náhodou věděli, o koho jde, tak po nás nestříleli, byli to normální Vermachťáci. Tam vznikla ta historická věta Finiše, ten byl 

zahrabaný někde pod lavicí a jak ho od toho zaprášeného sena vyhrabávali, tak říkali „co jste zač“ a Finiš odpověděl „ich bin nichst, ich bin tramp, a legitimacion in stodola“. Němci se začali smát, rozešli se a nechali nás všechny napokoji. No a tak jsme prožívali celou tu dobu okupace až do toho 43. roku, kdy nás pobrali na nucené práce do Německa do Raichu. V roce 1944 se konečně dalo dohromady nějaké dřevo za pomoci vesničanů a obce Pulčíny, tak nám tam povolili shodit nějaké stromy a řekli, kde chcete si postavte chatu. No tak jsme si jí postavili, na místě, kde stojí dneska. To bylo z jara roku 1944, ale na podzim na to Němci přišli a chatu jsme museli zbourat. No ne my, ale vesničané. Bohu žel je na to nahnali a pod samopalama ji museli rozebrat, naložit na vozy a odvézt až do Horního Lidče, kde z toho postavili stáj pro dobytek. Já jsem asi po roce z Raichu utek a první cesta vedla samozřejmě na Pulčíny. Potom přišlo osvobození, a ještě než přišlo, tak řada z nás byla u partyzánů Brandy, já, Finiš. Já s Finišem jsme dostali úkol prozkoumat Sokolovnu na Vsetíně, jestli tam jsou Němci, ony tam byly kasárna. No tak jsme zjišťovali a zjistili, že před náma nic není. To bylo něco pro Finiše, zálesáckýma přískokama, plížení plazením. Až jsme tam přišli a vyšli Němci a vzdali se nám bez jakéhokoliv odporu, vydali nám zbraně, střelivo, které jsme za pomoci vlastenců a dalších partyzánů odnesli na Žambošku a to bylo všechno za střelby Němců z druhé strany Bečvy od Šupů a z pivovaru. Tento první den osvobození Vsetína byl pro nás velmi radostný, ale ne jenom pro nás, pro všechny jeho obyvatele, zvláště aj pro nás, protože vlastně Svobodovu armádu z Ústí převedl na Vsetín náš člen osady Brandy. Tyto všechny radosti nám zkalila zpráva, kterou jsme dostali z Liptála, že nám padl, náš jeden z nejlepších kamarádů Jim, jinak Mirek Cedidlo, byl to syn pekaře v Liptále. Plnil svoje partyzánské úkoly a jako jediný z nás to nepřežil. Vystrojili jsme mu se Svobodovou armádou velmi důstojný pohřeb, ikdyž byly problémy s Evangelistickým farářem, který nechtěl jít, protože tam bude vojenská hudba a salva, ale nakonec to všecko dobře dopadlo a my jsme Jima důstojně pohřbili. Byl to výborný kamarád, který měl hroznou smůlu, taky jsme mu říkali Jim smolař. Věčně mu ujížděly vlaky, autobusy, když jel na kole, tak měl samou poruchu, když něco hledal, tak to nemohl najít, no měl smůlu a ta poslední smůla byla pro nás pro všechny velice, velice drastická i včetně jeho rodiny. Škoda ho, byl to veliký kamarád a čest jeho památce.

Po osvobození jsme za pomoci pulčíňáků a hajného Konečného postavili chatu novou. To znamená, že nám hajný povolil shodit stromy, které byly poškozené a za ty se neplatilo. Pulčiňáci uměli zase tesařské řemeslo, tak nám už ze zkušenostma z bývalé chaty pomohli tuto postavit, která je vlastně v této nové podobě s menšími úpravami až do dnešního dne.

Naše ročníky byly povolány dobrovolně budovat novou Československou armádu. My jako osada jsme se většinou přihlásili. Byly jsme většinou pohromadě a sloužili jsme v Brně. Velmi často jsme dojížděli na Pulčíny. V tomto ta kázeň byla trošku volnější, takže jsme se vraceli pomáhat při stavění chaty a podobně. V roce 1947 jsme se vrátili z vojny domů a na Vsetíně už bylo veliké trampské vření. Byla touha organizovat společné akce. Za tímto účelem se vytvořil Svaz trampských osad, nazývali jsme to Unie. Prvním guvernérem jsem byl zvolen já za Hawai. Také nastali samozřejmě různé komplikace, zvláště po čtyřicátém osmém roce, kdy nám záviděli naší organizaci svazáci, kteří sami velkou činnost nevyvíjeli, chtěli zakládat soubory a neměli k tomu podmínky. Po různých dohadech jsme se dohodli vedoucím tajemníkem OV KSČ na Vsetíně, Josefem Hlucháněm, že se sejdeme celá Unie. Tehdy jsme se sešli na veliké schůzi v Tonace, kulturní místnosti, kde nás bylo téměř dvě stě. No a vyšli jsme docela dobře z tohoto klání. Josef Hlucháň byl mladý člověk, měl pochopení. Neměl nakonec nic proti našemu oblékání, ani proti nošení nožů. Jenom měl jeden požadavek. Kdyby svazáci potřebovali zahrát na kytaru, nebo pomoc při zpěvu nebo brigádě, abychom byli jako nápomocni a pomohli jim. To se také dělo. Jenomže velmi málo, protože oni nebyli tak aktivní, aby byli schopni něco zorganizovat. Jak už jsem řekl, dohodli jsme se dobře, žádné problémy nebyly. Dál jsme se scházeli společně, dělali veliké potlachy, táboráky a nevím, neznám jeden případ, že by byl některý z nás nějak postihovaný za trampování. Jo byli, za hospodářskou činnost, když páchal, to, co neměl, ale za trampování žádný nebyl postižen. Po mém odchodu ze Vsetína se stal vedoucím, nebo potom už to nazývali šerif, šerifem Spojených trampských vsetínských osad náš šerif Pedro. Čili zase to přešlo na hawaiana a spolu s Borkem…s Bobrem pořádali dál veliké setkání, potlachy s trampskými osadami z celé Moravy a do konce i části Slovenska. V padesátých a šedesátých letech osada trošku stagnovala, 

a to bylo údobí, kdy bylo kojení dětí a bylo víc starostí s rodinami. I přesto se jezdívalo, ale už ta aktivita nebyla taková a ta organizace trošku vázla. Až potom v šedesátých a sedmdesátých letech, za šerifování Finiše a sekundování Toma dosáhla naše osada velikého rozmachu a známosti po celé Moravě a Části Slovenska. Žádná osada z Klobouk, Mezříčska, Karlovic, Oder, Ostravska, Brněnska, si neuměla představit, aby pořádali něco bez Hawaianů v čele samozřejmě s Finišem, Tomem, Texem, Donaldem a Půlpedrem. O této části již asi nikdo nic přesně neřekne, protože všichni jsou po smrti a záznamy jsou jen sporadické, většinou jen z pozvánek a dopisů. Dnešní osada má osm členů: Ken, Pedro, Mikin, Jerry, Donald, Půlpedro, Allan a Křížový. A protože nám v tomto devadesátém šestém roce zemřel Jary z Třince, tak jej se smutkem uvádím. Byl to dobrý kamarád, který držel slovo a byl čestný. Ono by se toho dalo napovídat ještě mnoho a mnoho….a vždy jsme jako trampi byli….no 60 roků, ale kdo by to poslouchal, co všechno jsme dál ještě prožívali. Já sám tímto sleduji, že toto povídání bude inspirací pro další naše kamarády, kteří si zároveň při tych mojich různých historkách vzpomenou na další a další a dá jim to chuť do toho, aby kus té historie ještě dali buďto na papír, a nebo také do kamery a tím jsme vlastně uchovali, to co jsme celých těch šedesát roků spolu prožívali. Naše osada Hawai prožila bohatý a plnorodý život a věřím, že má být na co hrdá a v tejto podobě, jaká byla bude jen těžko a těžko opakovatelná. Poněvadž, tací kamarádi, jací jsme byli se těžko dávají dohromady a trvá to moc a moc roků, než se sehrajou. Takovou naší zásadou bylo přijímat kamaráda a trempa z něho udělat, poněvadž, když není kamarád, tak v osadě jenom zavazí a většinou z ní musí odejít. Kamarádem není ten, který jenom má plnou pusu slov, jak má osadu rád, jak má rád trampování, ale přitom se života osady, ani trampování nezúčastňuje a zvlášť, když je mizerné počasí, tam se nejvíc pozná, kdo jaký je.

Nakonec zdravím naše nejvěrnější, kamarády z trampské osady Bobry, z Oder, z Kloboucké osady, kamarády, co k nám chodili dříve, Javorinka, Miranka, Dakoťany, Šíny z Ostravy, Jukon z Klobouk, Ostravskou Hawai, Toulavé mládí, Karlovičáky, Jezerňáky a další.

Nakonec bych chtěl vyslovit veliké uznání trampské osadě Hawai Vítkovice, která nás dala do hromady a udělala z nás tuto osadu, nebo dala základ tomu, že jsme se stali takovou osadou, jakou jsme.

Tím bych končil. Přeji všem moc úspěchů v trampu. Trampu zdar Hasá……….           Šerif Ken

 OSADY VLCI ZÁPADU - HAWAI VSETÍN

Parta pěti v průměru patnáctiletých vsetínských kamarádů navzdory předválečného času chtěla prožívat dobrodružství známá z dostupné literatury a jejich společné schůzky se v roce 1938 přeměnily na pobyty v přírodě, kam dojížděli nejčastěji na kolech a po vzoru tehdejšího trendu začali také trampovat. Navštěvovali přehradu Bystřičku, ale jako hlavní trampskou oblast si zvolili Pulčínské skály, které je okouzlily svou dobrodružnou krásou a tajů plnými jeskyněmi, které jim více vyhovovaly k přespání zejména při nepřízni počasí. Jeden z pěti kamarádů byl Smetka, který po vyučení odešel za prací a víc se o něm neslyšelo. Po vzoru bystřičských osad si i tito čtyři zbylí kamarádi zvolili osadní jména, a vytvořenou osadu nazvali „VLCI ZÁPADU“. Nechali si Marií Zámrskou – Valovou (maminka Kena) ušít osadní vlajku s hlavou vlka a názvem osady, pořídili kytaru a zvolili prvního šerifa. 

Jednalo se o tyto kamarády:

 KENN (KEN) ŠERIF (Vincenc Zámrský), MIKY pokladník (Miroslav Burdík), BILL samaritán (Oldřich Vilém), JERRY sportovní kapitán (Čeněk Kraus).  

Počátek zlomu v trampování Vlků Západu nastal na Vánoce roku 1939, kdy učňovské besídky na Moravě zorganizovaly zájezdy do Prahy. Zde se Kenn seznámil s ostravskými trampy. Na jaře 1940 přijel na Vsetín Gandy z osady Tuláci se dvěma kamarády. Všichni měli kostkované košile, opasky, dýky, kotlíky a různé další praktické vybavení do přírody. Předvedli se na Bečevné, včetně zásad táboření. V tomto roce i Vítkovice prožívaly období trampského kvasu a jedna osada přetahovala druhé kytaristy a zpěváky, jinde se dohadovali o funkce, a tak Gandy přešel do osady Hawai Vítkovice, která měla velmi dobrou organizaci, kytaristy i zpěváky. Trampovali i na kolech, uměli se pohybovat v přírodě a měli na to vybavení. V osadě byla disciplína. Ostraváci jezdili často na Vsetín a později se ukázalo, že toho příčinou byly také Kennovy sestry a chápající rodiče, kteří nechávali Ostraváky přespávat na půdě svého vsetínského domku u nádraží. Kamarádi z Hawaie pomohli Vlkům Západu sepsat stanovy, začala se vést pokladní kniha, kniha schůzí, zápisy z trampu. Vzhledem ke společným čundrům došlo po nabídce osady Hawai Vítkovice osadě Vlci Západu v roce 1941 ke sloučení těchto osad a Vlci Západu přijali nový název sloučené osady HAWAI. Osada se začala doplňovat o nové členy. 

TEX jednatel (Zdeněk Kraus), FRED (FINIŠ) vedoucí pěveckého kroužku (František Kostka), FERRY jednatel (Břetislav Vala), BRANDY zástupce pokladníka (Jan Topolánek).

Představy o trampu spojených osad se začaly lišit, HAWAI Vsetín nevyhovoval salónní tram a vzájemně se začalo narušovat kamarádství. Po necitlivém zásahu vítkovickou částí HAWAIE do činnosti osady HAWAI Vsetín tato zrušila sloučení osad a 12. března 1942 se osamostatnila. FERRY s tímto krokem nesouhlasil a z osady vystoupil. Devátého dubna 1942 vystoupil z osady také BILL. Od června 1942 se stal Jerry čestným členem. Osady si dále dopisovaly a setkávaly se na trampech na Ostravici, nebo přehradě Bystřičce. Samostatná osada HAWAI Vsetín se dále doplňovala o nové členy.

PEDRO místo šerif (Josef Krchňák), JOHNY vedoucí pěveckého kroužku (Jan Orelý), TOM samaritán (Emil Trunkát), HARRY jednatel (Jaroslav Kovařík), JIM smolař (Mirek Cedidlo).

V roce 1943 osada opět přijala BILLA do funkce jednatele.

V roce 1942 19. listopadu osada přijímá návrh Johnyho a Harryho na osadní hymnu použít melodii „Alo-a-hou“

 V tuto dobu byla HAWAI Vsetín první trampskou osadou na Vsetínsku, která byla řádně organizovaná a aktivní v trampování, zpěvu a sportu. Na základě špatných zkušeností jiných osad přijala HAWAI zásadu, že do osady nesmí být přijata žena. Zúčastňovali se zpěvu na různých akademiích, v klubu KČT, při atrakcích na pódiových kolech a při dalších příležitostech. Ve sportu měli hawaiané úspěchy v hokeji, fotbale, volejbale a lukostřelbě. Přijímali pozvání k trampu na místa osad Toulavé mládí, Jasenka, Tuláci, několik part pod vedením Zdenka Dědiče, v Pržně osada Bílí vlci, kteří se s osadou Hawai Vsetín krátce spojili v lednu 1943. Spojení osad bylo v témže roce ukončeno odchodem těchto ročníků na nucené práce do Německa. Nasazením Kenna do rajchu přebírá vedení osady Pedro ŠERIF. Nasazení na nucené práce byli také Miky, Johny, Harry a Tex. Osada nepřestává fungovat. Dne 25.3. 1943 Harry a JOHNY ukončeno členství. Šerif Pedro se zbytkem osady dále pořádá trampy a v roce 1944 obnovil snahu postavit osadní srub z roku 1943, tehdy pod vedením Kenna, kterému úřad práce nedovolil stavbu chaty. V roce 1944 byla postavena první chata za pomoci pulčíňanů a hajného konečného. V témže roce 8. a 9. prosince nechali Němci srub rozebrat pulčínskými dělníky a odvést do Lidečka. Ken utekl z rajchu koncem prosince 1944 a s osadou pokračoval v trampování. Někteří hawaiané navázali spojení s partyzány a rovněž se zúčastnili některých partyzánských akcí. Poslední úkol, který měli byla účast na povstání Vsetína. Na příklad Ken a Finiš šli na průzkum Sokolovny, která Němcům sloužila jako kasárna a Němci ji měli opustit. Zjistili, že se zde skrývá pár vojáků, kteří se vzdali bez odporu, vydali zbraně a střelivo, které Ken s Finišem využili k pomoci partyzánům a vlastencům při odchodu na Žambožku. Brandy přivedl ČL armádu do Vsetína. Na konci války padl JIM. Spolu se Svobodovou armádou mu Hawaiané zajistili důstojný pohřeb s vojenskou hudbou a salvou ze samopalů. Po válce byly některé ročníky povolány budovat Československou armádu, ale často jezdili od svých útvarů na Pulčínský tramp a stavět nový osadní srub, jehož výstavba byla zahájena v červenci 1945 za účasti Pedra, Texe, Mikyna a Toma. 

V roce 1946 byli opět přijati FERRY, JERRY. 

V roce 1947 přijat REDY (Ladislav Kostka).

V roce 1947 se vrátili povolané ročníky z vojny a v tuto dobu bylo již na Vsetíně silné trampské hnutí. Stejně jako v jiných městech i na Vsetíně byla ustanovena Trampská unie. Jejím prvním guvernérem byl zvolen Ken z osady Hawai Vsetín. Organizovali se společné ohně a různé sportovní přebory a podobně. V padesátých letech odešel Ken pracovat do Prahy a vedení Unie trampského svazu vsetínských osad přebírá Pedro šerif osady Hawai Vsetín a spolu s Borkem Bobrem jako šerif svazu dál organizoval setkání a potlachy trampů z celé Moravy a části Slovenska. 

V roce 1950 byl přijat Pedro, který se musel přejmenovat na PŮLPEDRO jednatel (Jan Olejníček).

V roce 1950 Redy ukončeno členství

V roce 1954 Finiš ŠERIF osady

V roce 1965 přijat DONALD

V 60. a 70. Letech dosáhla Hawai velké známosti po celé Moravě a části Slovenska. Probíhaly společné ohně s osadami z Klobouk, Mezříčska, Karlovic, Ostravska, Oder a Brněnska v čele s Finišem, Tomem, Pedrem, Brandym, Jerrym, Mikynem, Půlpedrem, Texem a Donaldem.

V roce 1970 zemřel Brandy

V roce 1974 přijat ALLAN

V roce 1978 zemřel Tex

V roce 1978 přijat JARRY

V roce 1983 zemřeli šerif Finiš a Tom

V roce 1984 Ken ŠERIF osady

Stav osady: Ken ŠERIF, Miky místošerif, Půlpedro hospodář, Allan pokladník, Jarry zapisovatel, Pedro, Jerry, Donald.

V roce 1985 přijat syn Finiše FERRI – v roce 1996 zrušeno členství.

V roce 1985 zemřel Ferry (Břeťa Valů)

V roce 1995 přijat KŘÍŽOVÝ 

V roce 1996 zemřel Jarry 

V roce 1997 zemřel šerif Ken

V roce 1997 6. května vznik spolku: Trampská osada HAWAI, zapsaný spolek

V roce 1997 Půlpedro ŠERIF osady

V roce 1997 přijat syn Kena (Ivo) KEN a syn Mikyna PETE

V roce 1998 zemřel Pedro

V roce 1999 přijat druhý syn šerifa Kena (Čeněk)  SANDY

Stav osady: Půlpedro ŠERIF, Allan místošerif a pokladník, Křížový hospodář, Ken zapisovatel, Jerry, Miky, Donald, Pete, Sandy

V roce 1999 zemřel Jerry

V roce 2000 přijati synové Jerryho – BOB a JERRY

V roce 2001 zemřel Donald

V roce 2002 přijat syn Pedra (Rostislav) – PEDRO

V roce 2005 zemřel Pete

Stav osady: PŮLPEDRO – ŠERIF, BOB – místošerif, KEN – zapisovatel, ALLAN – pokladník, KŘÍŽOVÝ – hospodář, MIKY, SANDY, PEDRO, JERRY.

V roce 2008 přijat syn Jarryho – PŘEMEK

V roce 2011 Bob ŠERIF osady

V roce 2011 zemřel Půlpedro

V roce 2012 přijat 2. syn prvního Pedra (Josef) – JOE

V roce 2012 zemřel MIKY

V roce 2015 přijat zeť Kena prvního na návrh Kena (Petr Bartoň) – PETR

V roce 2019 na návrh Kena přijat in memoriam syn Přemka (Honza) – HONZA

V roce 2020 Ken II. ŠERIF osady

V roce 2020 Bob čestný šerif osady

V ROCE 2021 doplnění osady syny hawaianů 3. generace členů

V roce 2021 přijat syn Kena II. (Dan) – DAN

V roce 2021 přijat syn Kena II. (Ivo) – IVO

V roce 2021 přijat syn Petra (Honza) – HONZA

V roce 2021 přijat syn Pedra druhého – PEDRO

V roce 2021 přijat místo syna, na návrh Jerryho zeť Jerryho (Jiří Maczko) – INDIÁN

V roce 2021 přijat na návrh šerifa Kena zeť Pedra druhého (Ondra Glett) – ONDRA

V roce 2021 přijat syn Sandyho  – MARTIN

Stav osady: KEN – ŠERIF a zapisovatel, BOB – čestný šerif, JERRY – místošerif, ALAN – pokladník, KŘÍŽOVÝ – hospodář, SANDY, PETR, PŘEMEK, JOE, DAN, IVO, HONZA, PEDRO, INDIÁN, ONDRA, MARTIN.

V roce 2022 zemřel čestný šerif Bob

V roce 2024 zemřel Alan

Stav osady: leden 2026 místošerif není - zatím se nepodařil zvolit, členové osady s pořadovým číslem přijetí: 20 KŘÍŽOVÝ, 21 KEN - šerif a zapisovatel, 23 SANDY, 25 JERRY, 27 PŘEMEK, 28 JOE, 29 PETR, 31 DAN, 32 IVO - pokladník, 33 HONZA, 34 PEDRO, 35 JIRKA - INDIÁN - hospodář, 36 ONDRA, 37 MARTIN.